Po roce ježdění jsem se rozhodl vyzkoušet něco nového, a tak na půl dne zaskakuji za kolegu na meziměstskou linku.
Dojíždím do poslední obce. Otevřu dveře, lidi vystoupí, já se vykloním ze sedačky a nikoho již ve voze nevidím. Poslední obec má zastávku opravdu špatně udělanou (prakticky mě auta nedokážou objet), takže se rozhodnu zavřít dveře, nastavit na panely nápis „MANIPULAČNÍ JÍZDA” a vyjet vstříc odstavu. Jedu, pohoda, ještě si zesílím muziku, hvízdnu zpěvákovi druhej hlas a valím ho. Najíždím na dálnici, když se v tu chvíli podívám do zrcátka a uvidím ženskou hlavu, která se dost zmateně rozhlíží.
„CO TAM DĚLÁTE, PROBOHA?!” okřiknu jí.
„ZÁPY?!” odpoví mi žena.
„TAM UŽ JSME BYLI, TAM VĚTŠINA LIDÍ VYSTOUPILA! TEĎ UŽ SE S VÁMI VRÁTIT NEMŮŽU, VYSTOUPÍTE SI NA ČERNÝM MOSTĚ!”
Žena se podívá na obrazovku, kde jsou za normálních okolností vidět zastávky. „Přejezd?!” pronese.
Ach jo, tohle bude těžký. Začíná mi docházet, že i kdybych ji chtěl pomoci návrhem na přestup na linku 367 do Radonic, tak vlastně nemám šanci.
Po pár dlouhých minutách dojíždím na Čerňák, otevírám jí zadní dveře a ona vystupuje. Obohacen tímto zážitkem se rozhodnu opustit místo řidiče a projít si autobus, ačkoliv opět nestojím zrovna ideálně. Zavřu jedno otevřené okno (na poslední spoj jsem klimatizaci ztlumil, takže až takový černý puntík u mě cestující nemají 😅) a zjišťuji, že už opravdu pojedu prázdný. Uff.
Mno.. Dopadlo to ještě docela dobře. Mohl jsem si ji taky odvézt někam, odkud by se do těch Záp dostávala fakt blbě.