Na sídlišti Hloubětín jsem tentokrát o pár vteřin dřív. Paráda. Zavírám dveře, když v tu chvíli ke předním jde paní s berlema. Mává s nimi, abych ještě počkal, tak je opět otevřu – času mám dost. Kdybych jel zpožděný, asi by mě to štvalo, ale počkat pár vteřin navíc mi vůbec nevadí.
„Díky, zachránil jste mě,“ odpovídá vděčně.
„Za málo,“ odpovím ji.
„Jo za málo… Za hodně! Jedu na sraz, za synem,“ odpovídá mi, zatímco se snaží dostat na první sedačku u řidiče.
Při výstupu na metru mi ještě poděkuje a popřeje hezký den. Mise splněna, slušní lidé ještě nevymřeli 😊