Minulý rok jsem byl s kocourem na veterině. Stojím na kruháči, venku je asi sto stupňů a tak spěchám – nechci, aby mi kocour v rozpáleným autě zkolaboval. Potřebuju se tam nacpat jinému autu, tak o malinko rychleji pustím spojku. Zahvízdají gumy. Zezadu se ozve člen rodiny: “tak jsi debil? Děláš burnouty na kruháči!” 😂
Na tuto situaci jsem si vzpomněl, když jsem dnes s busem dojížděl na semafor u zastávky Nový Hloubětín směrem na Letňany. Padla mi červená, tak zastavím. Na zastávce nikdo, v buse nikdo vystupovat nechce, pohoda. Vedle mě stojí stará babička s dědou v červené Toyotě. Zkusím je tedy předjet, bojím se, že mě později budou zdržovat. Oranžová, ZELENÁ!! Drag race může začít.
Sešlápnu plyn až na podlahu, prošlápnu tlakový bod (kickdown), motor se dostane do otáček a zabere. Fyzika je nicméně neúprosná a moje blbost nekonečná; nepočítám s tím, že mokrý povrch udělá své. Mechanici stáje Aranea bohužel můj monopost nevybavili speciálním obutím pro mokrou trať a tak místo raketového startu jen několikrát problikne kontrolka prokluzu, značíc, že se kola zadní nápravy snaží na mokrém asfaltu najít cosi jako přilnavost, ale nedaří se. Zatímco mi elektronika ASR zasáhla do výkonu, děda už zařadil jedničku a rozjíždí se. Uberu tedy plyn, dám kolům šanci najít grip, ale už je příliš pozdě. Děda finišuje v cílové rovince za křižovatkou.
Toyota vs SOR NS: 1:0 😏